Slovní pád

• 1. nominativ (kdo? co?; bezpředložkový)
• 2. genitiv (koho? čeho? čí?)
• 3. dativ (komu? čemu?)
• 4. akuzativ (koho? co?)
• 5. vokativ (oslovení)
• 6. lokál ((o) kom? (o) čem?; vždy předložkový)
• 7. instrumentál (kým? čím?)

syntaktické funkce:

• 1.pád = podmět
• 4. pád = předmět
• 2. pád = přívlastek
• 6. a 7. pád = převážně příslovečné určení
• 5. pád nemá platnost větného členu

věcné významy:

• 1.pád často původcem děje
• 4. pád vyjadřuje cíl děje
• 6. a 7. pád okolnosti děje
• 3. pád přivlasťnování
• 2. pád záporový

jmenné číslo (numerus)- vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti

• singulár – jednotné číslo
• plurál – množné číslo
• ve staré češtině ještě duál (dvojné číslo) – pro označení věcí v páru--- z toho dodnes zbytky: na ramennou, rukou, nohou; rukama, očima, ušima, očičkama(životné)
• jména pomnožná (pluralia tantum) tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc (ústa, kalhoty)
• jména hromadná (singularia tantum) – tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu (uhlí, stromoví, bratrstvo)
• jména látková (materiální) – označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem (písek, mák, hrách, štěrk)

jmenný rod (genus) – jména svým tvarem vyjadřují příslušnost k některé kategorii

• přirozený rod = biologický
  • - mužský, ženský
• gramatický rod
  • - mužský (maskulinum), ženský (femininum), střední (neutrum)